Nejnovější Lidé z rebelie Nenásilné akce Newsletter Rozhovory Shromáždění občanů Věda

Proč jsou požadavky XR tak radikální?

14. října 2019

Extinction rebellion (Rebelie proti vyhynutí) se snaží urychlit reakci vlád na klimatickou krizi. Aktuálně v tomto říjnovém týdnu probíhají v šedesáti zemích akce občanské neposlušnosti, které díky vlně zájmu médií dostávají téma do povědomí lidí.

Co rebelie požaduje? Tři věci:

  1. Říkejte pravdu – Vyhlašte stav klimatické nouze
  2. Jednejte hned – Uhlíková neutralita do roku 2025
  3. Zapojte participativní politiku – Občanská shromáždění dozorující řešení krize

S potěšením sledujeme, že tato témata se dostávají do české veřejné debaty. Ještě nedávno byly reakce ve stylu „ať ti mladí jdou raději sázet stromky“, tj. zcela míjející jádro problému. Nyní na veřejnost postupně proniká rozsah problému a začíná skutečná debata. Příkladem je stanovisko pana Radima Tolasze, českého zástupce v panelu IPCC, Požadavky Rebelie proti vyhynutí jsou nesmysly.

Pan Tolasz předkládá tyto námitky:

Námitka: Takto rychlé odstavení fosilních paliv by dramaticky snížilo životní úroveň občanů.

Ano, to je pravda! A je to jádro celého problému: Celá desetiletí otálíme, protože nevidíme způsob, jak udržet ekonomický růst a přitom odstavit levné zdroje energie. Až teprve nyní, kdy vědci vykreslují hrozivé následky – možný rozpad celých ekonomik, sociálních struktur, napětí ve společnosti i mezi státy, boj o vodu, potraviny, zdroje – je možné nahlas mluvit o tom, jaká je pravda: není teď žádný technologický způsob, jak pokračovat v „businessu as usual“. Fosilní paliva nelze teď jednoduše „přepnout na něco jiného“ a pokračovat v našem způsobu života. Jediná šance je dramaticky snížit spotřebu. Potřebujeme přednostně zateplit budovy, odstavit uhelné elektrárny, investovat do obnovitelných zdrojů, začít masivně využívat hromadnou dopravu. Přestat tolik létat, nakupovat, spotřebovávat. A tím zpomalit oteplování. A v získaném čase vyvinout nová technologická řešení. Až bude klima stabilnější, bude opět možné zvyšovat – nízkoemisně – spotřebu.

Musíme se dramaticky uskromnit, v naději, že stihneme předejít nejhorším dopadům. Přední světový energetik Václav Smil odhaduje potřebný pokles jako návrat na úroveň spotřeby v 60. nebo 70. letech v západní Evropě. https://bit.ly/2mmSUdJ

Z již existujících plánů, jak na to jít (snad) bez zhroucení ekonomiky, vypadá realisticky stanovisko DIEM25. Existují i další plány, např. Ursuly von der Leyen za EU, ale ty nejsou dostačující. Klimaticky neutrální Evropa v roce 2050 není dostatečně rychlé řešení.

A proto Rebelie proti vyhynutí požaduje aspirovat již na rok 2025. Jednat hned. Nepředepisuje konkrétní řešení (např. zda Česko se má, nebo nemá odklonit od jádra), ale požaduje již neotálet a skutečně se věnovat adaptaci na zásadní změnu podnebí a zmírňování oteplování. Každé snížení emisí teď znamená ohromné množství lidských životů v budoucnu. Už nyní klimatická změna zabíjí 400 000 lidí ročně. Neodkládejme naši reakci o další desítky let.

Námitka: Stav klimatické nouze není definován a proto je nesmysl požadovat jeho vyhlášení.

Vyhlášení nouze je symbol. Je to způsob, jak radnice a vlády dávají občanům najevo, že situace je opravdu vážná a že jsme v tom všichni spolu. Být voleným zastupitelem je dnes nesmírně těžké. Politici, poslanci, obecní zastupitelstva začínají čím dál lépe chápat rozsah problému – je jejich práce se informovat. Jenomže voliči jsou informováni méně, převládá u nich výše zmíněné „ti mladí by udělali lépe, kdyby sázeli stromky“.

Vyhlášení stavu nouze pomohlo v 1087 městech a regionech po celém světě nastartovat debatu. Je vůbec nouze? Proč? Co se děje? Je to příležitost, jak politika může vysvětlit důležité věci: náš bleskurychle se snižující uhlíkový rozpočet, proč je potřeba udržet oteplování pod dva stupně, jak funguje uhlíková daň nebo spíš uhlíková dividenda, co je to klimatická migrace, … toto všechno občané neví. Ze sociologických průzkumů v Česku plyne, že jen malé množství lidí je ochotno se finančně podílet na „ochraně přírody“. Nelze spoléhat, že by voliči s pochopením akceptovali zásadní úsporná opatření a nové daně. Dokud nerozumí „proč“ – čemu se klimatická politika snaží předejít, jaké jsou hrozby, tak nebudou slyšet. Uhlíková neutralita je nyní politická sebevražda. Vyhlášení stavu nouze je tedy krok, jak celý proces pochopení situace a přijetí potřebných opatření zrychlit.

Vyhlášování klimatické nouze po celém světě monitoruje tento web. Sleduji ho pár měsíců – to tam bylo číslo cca 250. Teď jsme na 1087.

Námitka: Občanské sněmy tvoří laici a není jasné jejich fungování. V čem by to mělo pomoci?

Občanské sněmy se v západních demokraciích používají v situacích, kde běžná parlamentní politika nedostačuje. Příklad: Irsko potřebovalo přijmout potratový zákon, ale žádná strana nechtěla potenciálně výbušné téma řešit. Občanský sněm – zástupci všech vrstev společnosti, rovnoměrně náhodně vybraní – tak chodili řadu měsíců nechat se školit od expertů na dané téma. Slyšeli různé pohledy, diskutovali ve skupinách důsledky. A nakonec irský potratový zákon odhlasovali. Zákon vláda mohla přijmout, protože vzešel z širokého konsensu národa.

Podobná představa je i o klimatických sněmech. Je potřeba odstavit elektrárny, zavést regenerativní zemědělství, uhlíkovou daň, spousta věcí se musí hodně změnit, má-li tato civilizace přežít. Je to ekonomicky bolestivé. Žádná politická strana necítí podporu voličů pro skutečně adekvátní řešení. Česko bude mít například zásadní problémy se suchem – kolem roku 2050 u nás neporostou žádné plodiny bez zavlažování a jako střecha Evropy asi budeme mít i obecný nedostatek vody. Jak se na to připravit? Co obětovat? Co upřednostnit? Jaké programy má vláda vyhlásit?

Experti mají názory. Velice se ale liší názor např. ministerstva průmyslu od názoru ekologických organizací. Pokud si laici mohou poslechnout různé pohledy, studie, výpočty, můžou se pak rozhodnout s ohledem na celkový kontext jejich života a života jejich dětí. Dojdou k jiným výsledkům, než když by rozhodovali např. poslanci, především s ohledem na to, aby byli opět zvoleni.

Zástupci do občanských sněmů se vybírají náhodně, tak, aby byly zastoupeny všechny kraje, příjmové skupiny, vzdělaní, nevzdělaní, muži, ženy, staří, mladí, … celkový názor sněmu pak reprezentuje celkový názor společnosti. To, zda laici budou ochotni téma skutečně dlouhodobě nastudovat a zodpovědně o něm rozhodovat, může působit otázně. Na výsledky ze zahraničí je možné podívat se na webu XR.

Jinou šanci nicméně nemáme. Znáte nějakou politickou stranu, která má v programu opravdu účinné řešení klimatu a rozpadajícího se ekosystému? Nedokážeme ani přijmout zákon o lepším zacházení s lesy.

A to je v kostce zdůvodnění, proč je Rebelie proti vyhynutí tak „radikální“. Běžná řešení jsou příliš pomalá. Buď můžeme zkusit použít, co funguje (říkat veřejnosti pravdu, jednat hned, a udělat politiku více participativní), anebo můžeme dále čekat. Čekat, protože se bojíme změny a neznámého, protože chceme, aby „to“ vyřešil někdo jiný, protože nevěříme ve vlastní sílu. Naše děti se však nebudou ptát, čeho jsme se báli, ale co jsme s hrozbou klimatické katastrofy udělali. Takže hurá do toho.

P.S. Prezident Macron experimentuje s občanských shromážděním ke klimatické krizi ve Francii.

Líbí se vám naše práce?
Potřebujeme vaši podporu.

V sobotu 12. října jsme dali jasně najevo, že rebelie proti vyhynutí začala.

Před námi leží obrovská výzva a času je žalostně málo. Potřebujeme vaši pomoc. Nemůžete se zapojit do akcí? Podpořit nás můžete i jinak. I 300 Kč měsíčně nás posune blíž k našemu společnému cíli.

Zřiďte si trvalý příkaz →

Děkujeme.
Love and rage!