Extinction Rebellion Česká republika

Aktualizovaný obsah této stránky naleznete na https://www.extinctionrebellion.cz/akce/podzimni-rebelie/velka-rebelie-praha-brifink/

Brífink k Velké rebelii

12. října na Václavském náměstí v Praze

Co nás čeká 12. října

1/ Festival

Proběhne na Václavském náměstí od 11.45 do 16.00. Festival je naprosto legální a oddělený od blokády, účast je tedy bezpečná i pro rodiny s dětmi nebo lidi, kteří se chtějí s Extinction Rebellion seznámit. Čeká na Vás plno různých aktivit. Budeme mít malé a velké pódium, kde budou probíhat koncerty, divadelní představení, meditace, slam poetry a další. Na akci vystoupí několik zajímavých řečníků, mimo jiné například sociolog Vojtěch Pecka nebo klimatolog Alexander Ač. V rámci festivalu budeme mít takzvaný XR open mic, art zónu, wellness zónu, dětský koutek, prostor pro veřejné diskuze a zónu pro workshopy a tréninky.

Otevřená pléna – veřejné diskuze

Srdečně Vás zveme na hned dvě společné veřejné diskuze, tzv. Otevřená pléna. Naším záměrem je vytvořit společný prostor pro diskuzi lidí různých názorů, věku, postavení atd., kteří obvykle nemají příležitost se setkat, a čerpat tak z naší rozmanitosti při hledání nových pohledů a řešení. Otevřená pléna budou dvě (každé trvá 90 minut) a stejně jako ostatní části festivalu se uskuteční pod širým nebem na Václavském náměstí 12. 10.

  1. Napříč generacemi (a pro těch příštích sedm)
    Začíná v 11.45 a budeme se zabývat otázkami: jak může mladá generace ovlivnit dnešní rozhodování o budoucnosti na Zemi už teď? Jak podpořit hlas těch, kteří budou na této Zemi žít po nás? Jak umožnit mladým lidem spoluutvářet vlastní budoucnost?
  2. Klimatická nouze – koho to zajímá?
    Začíná ve 14.00 a budeme společně hledat řešení, jak klimatickou změnu (a co s ní) dostat do každodenního života. Budeme společně přemýšlet, jak z toho udělat NAŠE TÉMA.

Všechny hlasy jsou důležité a jste vítáni, ať už budete chtít převážně poslouchat nebo se aktivně zapojit do diskuze.

Jídlo a pití

2/ Blokáda

Mezinárodní rebelie vyvrcholí blokádou, což bude naše první národní nenásilná přímá akce. Je to pro nás důležitý moment. XR věří, že nenásilné přímé akce mají největší potenciál podnítit změny potřebné k ochraně lidí a přírody. Blokáda se uskuteční po protestním festivalu, který bude probíhat na Václavském náměstí. Bohužel Vám zatím nemůžeme prozradit detaily, ale vše se včas dozvíte. Pokud se plánujete připojit k blokádě, nic Vám nebude bránit v účasti na aktivitách probíhajících v rámci festivalu.

Většina lidí se bude účastnit blokády spolu s afinitní skupinou. To je malá skupina šesti až dvanácti lidí, kteří jsou ochotni se nechat zadržet policií a lidé, kteří je podporují a pomáhají jim. Pokud zatím nejste součástí afinitní skupiny, měli byste se účastnit NVDA tréninku (termíny níže), kde se k afinitní skupině přidáte. Každá afinitní skupina má svého koordinátora. S tím bude národní tým sdílet detailní plány o blokádě. Vzhledem k důležitosti této akce musíme některé informace držet co nejvíce v tajnosti, abychom neohrozili uskutečnění akce. Věříme, že to chápete a děkujeme!

Jak dlouho to bude trvat?

Účelem blokády je narušení běžného chodu věcí a zatýkání protestujících. To jsou dva důležité pilíře, na kterých naše hnutí staví a díky nimž budeme moct pořádat akce, které dosáhnou politické změny. To jsou několika denní blokády, které způsobí ekonomické škody.

Započetím blokády děláme krok do neznáma. Díky afinitním skupinám jsme flexibilní a umíme jednat rychle – jsme připraveni na různé situace. Nemůžeme nicméně předpovědět, jak bude reagovat policie. Jedna z možných taktik bude nás nechat být,  odklonit dopravu a počkat, až odejdeme. To se ale nestane. Zůstaneme tak dlouho, než nás začnou zatýkat. Eskalace situace bude přímo úměrná míře našeho odhodlání zůstat. Prosíme, připravte se na to psychicky. Musíme ukázat České republice, že jsou tu lidé, kteří jsou ochotni se vzdát vlastní svobody a překročit hranice zákona, aby ochránili budoucnost sebe, svých dětí a všeho živého na planetě Zemi.

Co obnáší zadržení policií na akci hnutí XR?

Většina z nás nemá se zatčením policií zkušenosti. Nejlepší je zajít na NVDA tréninky (viz níže), které XR pravidelně organizuje, o všem si popovídat a vyzkoušet si to. Některých z XR tréninků se účastní i přímo právní podpora hnutí.

Jak to probíhá?

V první řadě záleží na tom, čeho konkrétního se v rámci akce dopustíte, jaký je konsenzus afinitní skupiny a jakou roli v akci hrajete. Převážně platí, že čím větší společenská škoda, tím větší následky hrozí. Pravděpodobně nejrelevantnější ve vztahu k situaci bude přestupek "neuposlechnutí výzvy úřední osoby", přičemž úřední osobou pak bude nejčastěji policista vyzývající např. k opuštění blokovaného prostoru. V případě blokování dopravy je pak nutné dát si pozor i na potenciální dopravní prostředky. Policie je oprávněna vyzvat protestující k odchodu z prostoru, ideálně přímo slovy "Vyzýváme vás k…". Je třeba mít na paměti, že se k policii chováme nenásilně a nevulgárně. Policie není v přímých akcích naším nepřítelem a slušné chování, za současného vysvětlení postojů hnutí, může ve výsledku předejít mnoha problémům, případně zmírňovat následky, např.: "Nezlobte se, ale nemůžu odejít. Občanská neposlušnost je naše jediná šance, jak moblizovat vládu k reakci na klimatickou krizi, navíc jsem přilepen. Mimochodem, pane policisto, máte děti? Chcete, aby měly budoucnost?”. Současně se vždy můžete uchýlit k tomu, že nebudete říkat vůbec nic. Rovněž je fajn v těchto situacích sundat ze sebe nášivky typu "ACAB".

V případě neuposlechnutí oficiální výzvy, vás mají policisté právo naložit vás do policejního vozu a odvézt na stanici. Vždy je užitečné si celý proces nahrávat, nicméně i zde apelujeme na slušné jednání. Máchat kamerou před očima strážníka se ne vždy vyplácí, nicméně jakýkoliv záznam může být do budoucna užitečný. Policie je samozřejmě povinna využívat přiměřené prostředky vzhledem k protestu a situaci. Na stanici poté vyplníte formulář, v některých situacích mohou vyžadovat i sejmutí otisku prstů. Následně dojde k propuštění (možnost vrátit se na blokádu a pokračovat je sice možná, nicméně tím zásadně zvyšujete riziko pokuty, případně zvýšení této pokuty). Policista má povinnost propustit zadržené ihned poté, co pominou důvody k zadržení, a to maximálně po 24 hodinách. Je zde i možnost, že skončíte zajištěn o samotě na policejní cele, nicméně v případě standardního vyplnění formuláře a předání údajů o své osobě, je tato možnost značně nepravděpodobná.

Co se stane pak?

Přestupky je možné řešit i domluvou na místě, k čemuž je dobré svým chováním směřovat. Nicméně je možné, že do několika měsíců obdržíte výzvu k uhrazení pokuty, případně předvolání k podání vysvětlení, či jiné veselé psaní od policistů. Výše pokut se zatím velice těžko odhaduje, neboť přímé akce, či akce občanské neposlušnosti jsou stále relativně novým způsobem protestu. Váš přestupek je poté zanesen do Rejstříku přestupků (to je něco jiného než Rejstřík trestů). Rejstřík přestupků nemá k nahlédnutí např. váš zaměstnavatel.

Další podrobnosti se dočtete v Rebelově právním desateru.

Termíny NVDA tréninků

1/ 5. 10. – Vila Flora, Praha – přípravný tréninkový den

2/ 6. 10. – Brno – přípravný tréninkový den

3/ 10. 10. – Praha

4/ 11. 10. – Praha – tréninkový pátek

Bude probíhat série hodinových tréninků a paralelně také klasický NVDA trénink

5/ 12. 10. – Velká rebelie za život

Zadržení policií očima našich rebelů

Arneho příběh

Proč jsem nasprejoval logo XR a letopočet 2025 na dveře ministerstva pro místní rozvoj, místo abych přijal nabídku jednání

23. srpna jsme spolu se třemi dalšími rebely zablokovali vchod do budovy Ministerstva pro místní rozvoj, abychom upozornili na probíhající klimatickou katastrofu a nutnost co nejrychlejšího začátku dekarbonizace. Na chodník jsem nasprejoval třetí požadavek XR a číslo 2025, protože následující pondělí mělo ministerstvo vyslat svého zástupce na první zasedání nově vzniklé uhelné komise – malé skupiny nedemokraticky zvolených zástupců, která má rozhodovat o naprosto zásadních událostech a milnících v budoucnosti českého lidu. Policie nijak nespěchala a dorazila asi po půlhodině. Vyzvala nás k uvolnění vchodu, legitimovala nás a když jsme odmítli svůj akt občanské neposlušnosti dobrovolně ukončit, zase odjela. Ano, prostě odjela.

Celé měsíce jsem se na tohle duševně připravoval. Dva předchozí pokusy o zatčení za klimatický aktivismus u úřadu vlády a ministerstva životního prostředí ztroskotaly na tom, že se Policie ČR striktně drží deeskalační strategie. Sice je to od nich hezké, ale bohužel nás to nutí k radikálnějším akcím, abychom vyvolali mediální ohlas, jaký tahle krize nutně potřebuje. Zhruba po 90 minutách nám zaměstnanci ministerstva (milí lidé snažící se ze všech sil o smírné ukončení blokády) nabídli, že když zrušíme blokádu, zařídí nám na pondělí jednání s náměstkem ministra. Bylo lákavé tuto dobře míněnou nabídku přijmout. Jenže v minulých měsících jsem zjistil, že politici nás z této krize nevyvedou. Protože nezbytná drastická opatření vyžadující všeobecné uskromnění jsou značně kontraproduktivní z hlediska hlasů v příštím volebním období, politici nám nepomohou, protože už z principu nemůžou. Nejdřív musíme vyvolat vlnu zájmu občanů, kteří by požadovali rychlou a dosud nevídanou změnu, a na tu teprve zareagují politici a navrhnou potřebné regulace a kroky směřující k dekarbonizaci a lepšímu, trvale udržitelnému světu. Vůdci ve skutečnosti nevedou, ale nechávají se vést.

Personál ministerstva byl viditelně zklamaný, když jsme jejich nabídku odmítli. Zklamání se brzy změnilo ve zděšení, když jsem na skleněné dveře začal sprejem kreslit logo XR a letopočet 2025. Vůbec se mi nelíbí, když lidem sledujícím naše akce působím nepohodlí nebo zlost. Jenže cítím potřebu to dělat, abychom zabránili mnohem větším škodám pro společnost i svět. Ve světle toho, co se na nás podle vědců řítí, vypadá pár nasprejovaných slov jako přiměřený poplašný signál. A tato nenásilná přímá akce okamžitě zafungovala: policie dorazila během několika minut, zaznamenala plechovku zeleného spreje a můj zelený prst, přečetla mi má práva a zajistila mě na základě podezření ze spáchání trestného činu vandalství.

Na služebně jsem byl pečlivě prohledán – jako při bezpečnostní kontrole na letišti (nechápu, jak jsem mohl před akcí zapomenout nechat doma kapesní nožík). Nejdřív jsem byl otřesený a plný emocí a vyprávěl jsem jim o svém synovi, který studuje medicínu, v jaké budoucnosti bude muset jako lékař sloužit. Ale dal jsem se dohromady a pak jsme strávili dobrou hodinu sepisováním obsahu mé peněženky a další hodinu diskusí o klimatické krizi s několika dalšími policisty (opravdu!). Policie byla po celou dobu profesionální a zdvořilá. Dal jsem si záležet, abych vyjádřil vděčnost za to, že takhle dělají svoji práci. Jejich řeč těla a občasné rozzářené oči prozrazovaly sympatie a údiv, proč 47letý vysokoškolsky vzdělaný podnikatel se čtyřmi dětmi páchá takovéhle činy.

I já se tomu divím a vzpomínám na minulé měsíce, kdy jsem se na tohle vnitřně připravoval, radikalizoval a víc jsem si uvědomoval rozvíjející se klimatické katastrofy: během několika letních týdnů mi přímo před očima zemřel celý les. Vzpomněl jsem si na jaro, kdy jsme si na setkání XR povídali s jedním pražským právníkem. Tam jsem se poprvé dozvěděl, že sprejování na budovu je trestný čin bez ohledu na to, jakou barvu použijete. Domů jsem odcházel s roztřesenými koleny. Opravdu se stanu zločincem, i když používáme výhradně smývatelné barvy? Měsíce jsem váhal a zvažoval rizika pro svoji práci a firmu. Nepřišel bych o zákazníky? Pochopili by to? Vzpomněl jsem si na záchvaty klimatické deprese, na objetí svých dvou dospělých synů a pochopení pro tátovy činy, které jsem našel v jejich očích. Různé akce, které jsme během léta s pražskou XR uspořádali, posílily moji odvahu a odhodlání a to sprejování nakonec bylo docela snadné. Myslel jsem na svoje děti a jejich budoucnost, na lidi a přírodu, co už teď po celém světě umírají kvůli naší nevědomosti a závislosti na fosilních palivech. Cítil jsem, že dělám správnou věc. Byl jsem připravený.

Než jsem o dvě a půl hodiny později opustil policejní stanici, zanechal jsem tam 35 podpisů (ani trochu nepřeháním) a od náčelníka jsem se dozvěděl nejen to, že ostatní rebelové beze zbytku odstranili všechny nápisy ze dveří i chodníku, ale i to, že pražský státní zástupce překvalifikoval můj trestný čin na přestupek (děkuji!), že se ministerstvo nechystá vznášet žádná obvinění (děkuji ještě jednou!), že jsme použili ekologicky nezávadnou barvu (pravda!) a že tato akce nebude mít žádné důsledky (to mě podrž!). Nakonec mi náčelník osobně řekl: víte, trestný čin sprejování smývatelnou barvou za dobrou věc je něco jiného než ubližování lidem nebo dokonce zabíjení. Má naprostou pravdu.

O tři dny později jsem byl pozván, abych si vyzvedl zabavený sprej, a na oplátku jsem policistům nechal výtisk skvělého článku Pohled do propasti od Vojtěcha Pecky.

Brzy se na služebnu svezu zas, situace to vyžaduje. Potřebujeme se probudit do skutečnosti, která je před námi. Masová občanská neposlušnost to zařídí. Schůzka s ministrem nebo jeho náměstkem ne. Realita konce léta 2019 v České republice. Jak jsme nuceni postupně eskalovat své nenásilné, ale rušivé akce, pořád se bojím následků, které nemůžu ovlivnit, ale vím, že teď už mě nic nezastaví. Jsem připraven.

Arne Springorum
Extinction Rebellion Praha.

Verči příběh

Jako malé nás učili, že policie je autorita, kterou je třeba respektovat. Autorita bez tváře. Nechat se zatknout znamená čelit té podivné entitě, která nabírá podivných podob a tvarů v temných koutech naší mysli.

Já jsem do své první přímé konfrontace s policií šla obalená strachem a převzatou nenávistí. Chovala jsem se podle ní, skoro až na hraně násilí, pasivně agresivně, a policisté se podle toho chovali ke mně. Cítili nepřátelství, možné nebezpečí, a tak byli při mém zajištění tvrdí, aby mu předešli. Bylo nás zadržených mnoho, a proto pár hodin trvalo, než jsem se dostala na řadu na osobní prohlídku. ,,Budete ještě vyvádět nebo půjdete dobrovolně po svých?" zeptal se zakuklenec. Šla jsem po svých.

,,Bolí vás něco, slečno? Nepotřebujete ošetřit?" policistka se mnou mluvila mile a klidně a já jí s díky odvětila, že budu v pohodě. Vyměnily jsme si úsměvy, dvě obyčejné ženy v trochu neobyčejné situaci. Její kolega se mě vyptával na změny klimatu. Docela obyčejný rozhovor, až na to, že jsem stála na podložce v ponožkách a on mi prohlížel boty. ,,Víte, já vám vlastně fandím. Ale musím dělat svoji práci." Diametrálně odlišný zážitek.

Odvezli nás na policejní stanici, kde nám vzali osobní věci a dali nám papírové náramky s čísly, protože jsme odmítali sdělit svá jména. Byli vyjevení, zmatení. Maloměstská policejní stanice. Najednou dostali 40 aktivistů a museli si s nimi poradit. Na všechno jsme hrozně dlouho čekali. Na jídlo, podání vysvětlení, focení, otisky prstů... Někteří jsme odmítali spolupracovat a ještě víc to všechno natahovali. Frustrovali jsme všechny a eskalovali negativní emoce. Lítaly sprosté nadávky. Nechali mě jít až ve čtyři ráno. Byla jsem naštvaná na ty zlé policisty, že se ke mně nechovali hezky.

Zamyslela jsem se nad tím až později. Všichni nebyli zlí - přece tam byla ta usměvavá policistka a ten zvědavý policista, který mi prohlížel boty. Byla jsem milá a oni byli milí. Proč ti ostatní nebyli milí?
Jinak... Jak bych se chovala já k člověku, který by ke mně byl otevřeně nepřátelský? Moc mile asi ne, to je přece lidské. A policisté jsou taky lidi. Mají mezi sebou i blbce a škarohlídy, tak jako kdekdo, ale jinak jsou to prostě lidi. Lidi, kteří cítí emoce a vnímají jiné lidi.

Co tedy podle mě znamená nechat se zatknout? Zjištění, že policisté jsou vlastně lidi. Že vnímají, jak se k nim chováte, a zrcadlí to zpátky, stejně, jako třeba váš soused.

A že to, jak bude vaše zajištění probíhat, můžete do velké míry ovlivnit sami svým vystupováním.