Shromáždění občanů

Shromáždění občanů je demokratický nástroj používaný k řešení otázek nebo problémů národní důležitosti, které politici nechtějí nebo nejsou schopni efektivně řešit. Je založeno na principu deliberativní demokracie. Deliberace v překladu znamená rokování, deliberací se tedy míní rokování občanů o určité problematice. Občané jsou k účasti na shromáždění vybráni tak, aby ideálně tvořili jakousi miniaturní verzi společnosti. Jedná se o částečně náhodný výběr, který má za cíl co nejvyšší reprezentativnost a inkluzivitu. Měl by kopírovat demografické rozložení společnosti (podle věku, pohlaví, příjmové skupiny, vzdělání, místa bydliště apod.). Cílem shromáždění je prostřednictvím racionální diskuse dospět k odpovědi na otázku nebo k návrhu řešení.

Shromáždění občanů typicky probíhá po dobu několika až více než dvaceti týdnů, vždy v jeden víkendový den, přičemž účastníci dostávají zaplaceno (podobně, jako je tomu při využití porot v soudnictví). Účastníci shromáždění se pravidelně setkávají a nezávislí experti je seznamují s vědeckými poznatky k danému tématu, např. „možnost přechodu energetiky ČR na obnovitelné zdroje“. Odborníci jsou vybíráni z co nejširšího názorového i profesního spektra – v případě klimatické krize by to tedy byli jak klimatologové, tak například i sociologové, fyzici či politologové… a rovněž i popírači klimatické změny.

Účastníci o jejich informacích a doporučeních rokují v menších skupinách, na celý proces dohlížejí facilitátoři. V deliberativním procesu se tedy občané, kteří mohli původně být v dané problematice zcela neinformovaní, vzdělávají, aby mohli prostřednictvím racionální, facilitované diskuse dospět ke společnému závěru, rozhodnutí či odpovědi na danou otázku.

Celý postup bývá zpravidla navržen tak, že pokud shromáždění dosáhne 80procentní shody na zvoleném řešení, vláda je má akceptovat jako závazné.

Zkušenosti ukazují dva výsledky: běžní občané jsou ochotni a schopni proniknout do odborného tématu. A jsou ochotni se rozhodovat podle dlouhodobých důsledků navržených scénářů – tedy přijmout i nepopulární, ale potřebná řešení.

Účastníci občanských shromáždění nejsou zapojeni do běžné politické soutěže, rozhodují se s ohledem na celkový kontext svého života (budoucnost pro děti apod.). Jelikož se neúčastní více shromáždění po sobě, nejsou motivováni snahou udržet se ve své pozici, jak tomu bývá u politiků. Mohou proto přijmout i rozhodnutí, která by v politicích vzbuzovala obavy, že nebudou mít podporu širší veřejnosti, a tedy jim nezaručí udržení mandátu.

Rozhodnutí přijatá občanským shromážděním jsou ale zároveň pro veřejnost přesto přijatelná. Díky semi-náhodnému výběru jsou do rozhodovacího procesu zahrnuti občané ze všech vrstev společnosti. Pro veřejnost je proto snazší se s rozhodnutím identifikovat – na rozhodování se podílel někdo jim podobný.

Vzhledem k dočasnému charakteru shromáždění lze rovněž předpokládat, že na jeho účastníky není lobbisty vyvíjen tak velký tlak jako na politiky. To činí rozhodovací proces důvěryhodnějším.

Občanské shromáždění je tedy vhodným nástrojem pro řešení kontroverzních či vypjatých témat.

V roce 2016 proběhlo v Irsku shromáždění občanů pro řešení otázky interrupce, změny volebního systému, referenda, stárnutí populace a klimatické změny. Rozhodnutí shromáždění bylo závazné a vláda na ně musela oficiálně reagovat.

Toto shromáždění je známé především díky svému rozhodnutí ve věci interrupcí: Irsko je silně katolickou zemí (a tuto agendu nechtěla řešit žádná politická strana), závěrem shromáždění nicméně bylo interrupce legalizovat.

Shromáždění občanů byla v moderní historii svolána i v mnoha dalších zemích, například v Polsku (pro rozhodnutí o protipovodňových opatřeních v Gdaňsku), v Nizozemí, Belgii či v kanadské provincii Ontario.

V současné době uvažuje o svolání shromáždění občanů Velká Británie, a sice pro řešení otázky brexitu. V jednání je i možné svolání shromáždění ohledně otázky klimatické změny.