Extinction Rebellion Česká republika

Aktualizovaný obsah této stránky naleznete na https://www.extinctionrebellion.cz/fakta/

Fakta

Čelíme nevídané celosvětové krizi. Život na planetě Zemi je v ohrožení – podle vědců se klima začíná rychle hroutit a my se ocitáme uprostřed hromadného vymírání, za něž jsme sami zodpovědní.

Podívejte se na první část přednášky Extinction Rebellion o tom, jak míříme k vyhynutí.
Přečtěte si, jak bude vypadat Česko v roce 2050 a proč vyhlašujeme stav nouze.
Připravili jsme i seznam odkazů na relevantní externí zdroje informací.

Na Zemi je už teď nejtepleji, jak kdy bylo od poslední doby ledové, a o zásadním vlivu lidské činnosti svědčí mimo jiné i fakt, že rychlost tohoto oteplování je zcela bezprecedentní.

V odborných kruzích již naprosto není sporu o tom, že k oteplování dochází kvůli emisím skleníkových plynů ze spalování fosilních paliv. Veškeré rádobyodborné protiargumenty, na které můžete narazit, již byly dávno přesvědčivě vyvráceny.

Oteplování v důsledku rostoucí koncentrace skleníkových plynů zároveň spouští zpětné vazby, kterými se oteplování ještě zesiluje. Tři příklady z mnoha:

Procesy spuštěné zpětnými vazbami se rozvíjejí samovolně dál, i když zanikne to, co je vyvolalo. Např. i kdyby se zcela zastavily emise, tání arktického ledu, a tím i oteplování bude pokračovat. Zastaví se, až když se obnoví tepelná rovnováha zvýšeným vyzařováním tepla z planety. Je však těžké předpovídat, kdy to bude. Je třeba uvážit také body zlomu, jejichž překročení může vést k nevratným změnám různých částí systému.

Paralelně s globálním oteplováním zároveň probíhá šesté masové vymírání. Všech pět předešlých bylo způsobeno přírodními katastrofami, za to současné ale mohou lidé: jde o důsledek kácení pralesů, zastavování obrovských ploch, znečišťování prostředí a příliš rychlé změny klimatu, které se mnoho druhů nedokáže přizpůsobit.

Je pravda, že dříve bylo na Zemi i tepleji, jenže v takovém světě ještě nežilo lidstvo v současné podobě. Naše civilizace spotřebovává mnohem více zdrojů, než může Země poskytnout, a funguje tedy zcela neudržitelným způsobem. Již nyní lidé a ekosystémy po celém světě trpí dopady oteplování. Pokud bychom pokračovali jako nadále, velké části Země by se do konce tohoto století staly neobyvatelnými.

Jak z toho ven, víme už teď. Rozhodně nemůžeme čekat na nové objevy a technologie: nemáme na to čas.

S klimatickou změnou je samozřejmě nutné do budoucna počítat a definovat adaptační strategie na zmírnění jejích dopadů, to samo o sobě ovšem naprosto nestačí. Musíme zároveň razantně snižovat i emise skleníkových plynů a co nejrychleji dosáhnout uhlíkové neutrality.

Zde je třeba upozornit na důležitý fakt: Populární odpočítávání typu „uhlíkový rozpočet“ mohou vyvolávat zavádějící dojem, že jsme krajní mez pro udržení globálního oteplení kolem 1,5 °C ještě nepřekročili. Ve skutečnosti ale operují s předpokladem, že nadbytečnou koncentraci CO2 nad 400 ppm do konce století z atmosféry aktivně odstraníme, přičemž současný globální průměr je už 413 ppm a letošní sezónní maximum činilo 415 ppm.

Rozměr úkolu, který lidstvo čeká, v porovnání s dopady koronavirové pandemie. Le Quéré et al. 2020, požadavek IPCC vložil Erik Schwarzbach

Máme-li mít šanci na bezpečnou budoucnost, potřebujeme dosáhnout globální uhlíkové neutrality již v roce 2030! Čeká nás v nejlepším případě drásavý závod s časem, který si pochopitelně vyžádá enormní nasazení, radikální transformaci společnosti a vysoké náklady. Je ale nutné si uvědomit, že alternativou k rychlému dosažení uhlíkové neutrality nejsou nulové výdaje a život jako dosud, ale mnohonásobně vyšší náklady v důsledku neustále rostoucích škod na majetku i životech, hladomory, války, migrace, nesmírné utrpení a konec naší civilizace v současné podobě.

Toto vše je zcela reálné a týká se už naší generace a generace našich dětí. Individuální spotřebitelská rozhodnutí jsou záslužná, ale již nemají šanci nepříznivý vývoj zvrátit. Nyní musí konat také státy, úřady a instituce. Je naprosto nehorázné nadále provozovat špinavé uhelné elektrárny, jejichž celá produkce jde na vývoz, či mluvit o zelených investicích jako o něčem zbytném, co je v případě škrtů první na ráně. Koronavirová pandemie a následná obnova ekonomiky jsou naopak poslední šancí lidstva na změnu dosavadního kursu, reformu celého systému a přechod k udržitelnému a spravedlivějšímu způsobu fungování. Tímto směrem musíme napřít veškerou snahu – každý rok a každá desetina stupně budou mít zásadní význam.

Zavírat před těmito fakty oči ani trpně přihlížet už dál není možné. Musíme si připustit pravdu a začít podle ní jednat. Stojíme na zásadním rozcestí: vyberme si život.

Česko v roce 2050

Chci vědět víc

Naše požadavky

Chci vědět víc