Chceme žít!
Manifest Velké rebelie 2020
Bojujeme s pandemií koronaviru, snažíme se zmírnit propad ekonomiky. Největší hrozbu ale neřešíme!
Klimatická krize nepočká!
Už máme dost nečinnosti naší vlády ve věci klimatu.
Mnozí mladí lidé váhají, zda vůbec mít děti. Ti, kteří už je mají, se trápí nad jejich budoucností. Jaký má smysl prohlížet si spolu v knížkách obrázky ekosystémů, které mezitím rychle propadají zkáze, či diskutovat o výběru povolání, když na poklidnou kariéru a spokojený důchod už stejně nebudou mít šanci?
Chceme žít v radosti, bez svíravé existenciální tísně, bez frustrace z bohorovné ignorance úřadů. Chceme mít možnost skutečně smysluplně plánovat do budoucna a těšit se na další desetiletí. Chceme žít – a přežít.
Vystupujeme jménem svým i jménem naší přírody.
O klimatu se mluví již přes třicet let, ale jde právě jen o mluvení – ve skutečném řešení této krize standardní politika zcela selhala. Už máme dost nejistoty. Máme dost nečinnosti. Máme dost pokrytectví, popírání a populismu.
Chceme akci. Chceme jistotu, že vláda tuto krizi vnímá jako krizi a že jedná adekvátně její naléhavosti. Chceme okamžité systémové změny – nic menšího už nás nezachrání.
A proto žádáme
1) Vyhlaste klimatickou nouzi a pravdivě informujte občany o závažnosti situace.
2) Zajistěte uhlíkovou neutralitu do roku 2025 a razantně pracujte na zvýšení odolnosti státu vůči dopadům klimatických změn.
3) Zřiďte občanské shromáždění – osvědčený demokratický nástroj k řešení politicky ožehavých otázek. Je nutné společným deliberativním procesem připravit spravedlivý přechod na udržitelný způsob života.
Proč se bouříme?
Podle vědců je nejzazší jakžtakž přijatelnou koncentrací CO2 hodnota 400 ppm (IPCC scénář RCP 2.6 pro udržení globálního oteplení kolem 1,5 °C). Na havajské observatoři Mauna Loa bylo loni naměřeno už přes 415 ppm. Populární odpočítávání typu „uhlíkový rozpočet“ vyvolávají zavádějící dojem, že jsme krajní mez ještě nepřekročili. Ve skutečnosti ale operují s předpokladem, že nadbytečnou koncentraci nad 400 ppm do konce století z atmosféry aktivně odstraníme. Je třeba počítat také s existencí smyček pozitivní zpětné vazby a bodů zvratu: dříve či později dojde k situaci, kdy se klima „utrhne ze řetězu“ a následné oteplování již nepůjde žádnou lidskou aktivitou zastavit.
Většina států aktuálně neplní ani zcela nedostatečné závazky z Pařížské dohody a reálně míříme k průměrnému globálnímu oteplení o minimálně 3,5 °C. To ale může v létě na pevninách prakticky znamenat i dvou- až třínásobně vyšší oteplení. V České republice průměrná teplota za posledních 60 let vzrostla o 2 °C (viz web faktaoklimatu.cz) a dopady již začínáme pozorovat ve svém běžném životě. U řádově vyšších změn opravdu nelze očekávat optimističtější scénář, než je hladomor, války a zánik naší současné civilizace.
Proč jdeme cestou občanské neposlušnosti a organizujeme
nenásilné přímé akce?
Hnutí Extinction Rebellion je zásadně nenásilné. Násilí umí efektivně narušit běžný chod společnosti a vynutit si pozornost, ale jeho důsledky bývají katastrofické: rozkládá demokracii i vztah s oponentem a veřejností nutný k mírovému rozřešení společenského konfliktu. V situaci klimatické krize jsme všichni na jedné lodi a musíme se sjednotit za společným cílem.
Politici odmítají naslouchat odborníkům a přístup státu přímo ohrožuje naše životy a budoucnost. Za takové situace je využití občanské neposlušnosti zcela legitimní. Jednáme v sebezáchově a krajní nouzi. Občanská neposlušnost už dokázala vyvolat ohromující společenské změny – jmenujme například sufražetky, Mahátmu Gándhího nebo Martina Luthera Kinga. I my sami, občané České republiky, jsme v roce 1989 získali svobodu a demokracii nenásilným odporem. Pojďme spolu požadovat po institucích, ať začnou konečně jednat v našem zájmu – nikdy nebylo v sázce víc než nyní!